9. 5. 2010

Dragon Age: Awakening

Datadisk Dragon Age: The Awakening jsem si koupil automaticky. Přes výhrady, které jsem k Dragon Age měl, mě hra upřímně bavila tak představa návratu do tohoto světa se mi jevila jako velmi příjemná kratochvíle.

První dojem byl však - řečeno velmi jemně - hrůzostrašný. Původní hru a datadisk NIC nespojuje. Je to separátní hra jenom na stejném enginu, se stejnou grafikou a identickým fantasy světem, do které si můžete naimportovat JEDNU postavu.

Zapomeň

Je téměř jedno jaké questy jste splnili nebo nesplnili, kde jste byli nebo ne. Jaké předměty jste uškudlili nebo ne. Od původní hry vás datadisk odřízne velmi krutě a jednou provždy. Vezmete si svého hrdinu s vybavením, které měl a "that is". Do původních lokací se nepodíváte, se svojí původní skupinou si nezahrajete (kromě Ohgrena), Bohdana a jeho krámek už nespatříte a o truhle v tábořišti, kterou jste k prasknutí naplnili cenným lootem si můžete nechat jenom zdát.

Nevím jak ostatní, ale tohle je něco, co mě vážně HLUBOCE otrávilo. Pokud mám za něco dlouhodobě utrácet peníze, tak to musí být kontinuální a konzistentní svět. Ve kterém bude vidět mezi jednotlivými částmi pokrok, nějaká vazba a musí se doplňovat. A ne jenom - tady máš pár nových questů, ale jak je jednou začneš hrát, tak zapomeň na všechno, co se událo před tím.

Nemám rád, když mě hra nutí jak ji mám hrát. Nějak jsem Dragon Age rozehrál, vymyslel si partu, snažil jsem se ji smysluplně vybavit - et voilá koupil jsem si datadisk a na všechno můžu zapomenout. Původní souputníci jsou zapomenuti a musíte si obstarat nové. A těch je sakra málo. Tedy alespoň v mém případě. Přibližně 2/3 datadisku jsem odehrál v partičce tří postav - tank, zloděj a mág (moje hlavní postava). Až před koncem jsem dostal k disposici dalšího tanka a úplně na konci dalšího zloděje. Je pravdou, že ostatní mohou mít jinou zkušenost, neb nabírání nových postav se dá ovlivnit jejich přijmutím/odmítnutím (jednoho mága jsem odmítl - ten vážně nešel a další možná minul) a také pořadím v jakém plníte jednotlivé části hlavní příběhové linie.

Jediné štěstí autoři mají, že ve hře je respec (už i oficiálně) tak nemusíte hrát hru s tankem "berserkem", ale můžete si ho přestavit na guardiana. Nebýt této možnosti, tak jsem hru zabalil hned na začátku.

Po úvodní nevraživosti jsem se do hry přeci jenom zabral. Akorát obtížnost jsem musel zvýšit na Nightmare - jinak to byla selanka a to moje skupina byla o dost slabší než v původní hře (tank a tři mágové - dps, debuff, healer). Překousl jsem nemožnost hrát se svojí oblíbenou partičkou a příjemně se bavil. Pořád jsem se nemohl zbavit pocitu vnitřní křivdy, že autoři se mnou nehrají fér, ale bavil jsem se.

Příběh je opět jedno velké klišé, ale je podařeně "materializované" do questů a dialogů. Je zde dokonce naznačená i jistá možnost strategického managmentu (poslat vojáky hlídkovat, nebo stavět hradby, investovat do hradeb apod.) ale zůstala nedotažená.

Patrně díky menšímu prostoru nejsou zde tak podařeně podchycené vztahy mezi postavami. Pokud jsou vůbec nějak naznačeny. Tato část (a nutno říci, že potenciálně velmi zábavná) tu téměř chybí.

Ztracený fanoušek

Závěr je z mojí strany velmi rozpačitý. Datadisk jsem dohrál, u hry jsem se bavil a rozčiloval se jenom přiměřeně a to ještě na začátku. Nicméně - tato série ztratila jednoho fanouška. Z dnešní perspektivy mě nijak neláká se do hry vrátit ve formě datadisku, který bude fungovat na obdobném principu - tu máš nové questy a zapomeň.

4 komentáře:

Eskel řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
PCHe řekl(a)...

Nehral :-)

Eskel řekl(a)...

Sakra, ten první příspěvek jsem smazal, že to přepíšu, protože moje první věta zněla divně a ty jsi tak rychlý :-)

Mělo by tam být:
Datadisk jsem si ještě nekoupil, tak teď si nejsem jistý jestli to má cenu :-(

Jen tak ze zájmu: Jak se ti líbil Zaklínač, pokud si ho hrál?


Mě se Zaklínač líbil, má taky pár much, ale možná by se ti to líbilo.

Anonymní řekl(a)...

kdy se dockame objektivni recenze na Final Fantasy XIII?
MiK