27. 8. 2009

Věda žije

V základním výzkumu (lze-li tak nazvat postgraduální studium) jsem se snažil pracovat téměř tři roky. Nakonec jsem to vzdal, byť duší se stále cítím býti badatelem. Důvodů bylo několik - neporozumění s vedoucím postgraduálního studia, zdravotní problémy a pocit marnosti.

Marnost nad marnost, všechno je marnost

Odhlédnu-li od toho, zda základní výzkum má v IT vůbec místo, tak moje pochyby byly hlavně o efektivitě. Půlku času člověk strávil generováním grantových přihlášek, prací na fakultě a druhou obstaráním si obživy. A po večerech si mohl bádat.

Za mých časů bylo stipendium 30.000,- Kč ROČNĚ s úvazkem 7 hodin práce na univerzitě denně, do kterého se více méně nepočítal výzkum. Šlo o vedení cvičení, přednášek pomoc katedře (DTP skript apod.).

Když už se mi povedl napsat paper na úrovni, se kterou jsem mohl být jakž takž spokojený, přišla na řadu další taškařice. Publish or perish. Generování příspěvků na konference. Příspěvky se sice nesmí opakovat, ale sil na tvorbu nejkvalitnějších poznatků, jakých je člověk schopen se nedostává. Takže když už se na něco přijde co dává smysl, rozmělní se to do různě pojmenovaných prací, které nakonec říkají vlastně skoro totéž.

Pro mě nejsilnějším momentem proč jsem se rozhodl se svojí badatelskou kariérou skončit byl fakt, že když jsem se ohlédl za svými výsledky tak jsem zjistil, že to co z mé práce dávalo alespoň trochu smysl, bych při dostatku času zvládl za půl roku a ne za dva a půl roku.

Efektivita

V základním výzkumu je efektivita těžko měřitelná až chimerická metrika. No metrika. Myslím, že problém je v tom, že takovou metriku v podstatě nejde definovat. Přesto kdybyste se mě zeptali, jaký problém jsem měl já, tak bych řekl - základní výzkum, tak jak jsem ho poznal, mě otrávil tím, jak hrozně neefektivní byl.

Má tedy základní výzkum smysl? Má. I přesto že v systému je určitě celá řada lidí, kteří si z něj dělají sociální definitivu, že se publikují práce nevalného významu a i ti nejschopnější jsou díky grantovému a hodnotícímu systému nuceni trávit nesmyslně velké úsilí až ponižující pakoškou.

O tomto tématu se právě teď hodně diskutuje. Proč základní výzkum ano, proč ne. Jestli je potřeba, jestli je kvalitní, kdy přinese nějaký výsledek. Nebudu přikládat své polénko do této diskuse - neboť jsou určitě kvalifikovanější lidé, kteří mu na rozdíl ode mě rozumí do hloubky.

Chtěl bych spíš připomenout jiný aspekt, který jsem neslyšel zaznít ani v tisku ani na demonstracích, kterých jsem se zúčastnil. Podle mě základní výzkum je důležitý i proto, že nás učí myslet. A nemyslím tím jenom vědce. Myslím nás všechny. Celou společnost.

Obecné povědomí o vědecké metodologii, co je to věda a co věda není - je v naší společnosti mizivé. A když si uvědomíme rozmach kreacionizmu či inteligentního designu v USA, tak je zřejmé, že v tom nejsme sami.

A z toho plyne moje hlavní obava.

Potlačíme základní výzkum a zapomeneme myslet.

2 komentáře:

Berry řekl(a)...

Ono to může pro nás a naši společnost dopadnout ještě hůře, totiž že absence myšlení zde v našich končinách způsobí jeho přesun do jiných světových oblastí, a potom nám opravdu už nezbyde než montovat auta, tedy pokud po nich zrovna také bude poptávka.

tlamiczka řekl(a)...

Ze by se stat pomalu menil z Democracy na Idiocracy?