9. 11. 2008

Charita

Proti podomním obchodníků se svědomím nic zásadního nemám. Většinou chápu jejich pohnutky, zvláště jedná-li se o velmi mladé lidi. Jakožto okoralý a velmi nedůvěřivý člověk však jejich nabídky na příspěvek na nemocné děti, drogově závislé, školu kdesi v Africe zdvořile odmítám. Stejně tak mě dosti chladným nechávají všeliké letáky a složenky vyzývající k darům na dětské klauny či oční operace šedého zákalu.

Důvody proč tak činím jsou dva. Jednak jde o moji velmi vysokou nedůvěřivost k podomním výběrům příspěvků. Nepochybuji o upřímnosti samotných vyběratelů, nicméně nulová kontrola kde peníze z kasičky opravdu skončí nepřispívá mojí ochotě takto se na těchto aktivitách podílet.

Zkušenost, která mě takto formovala byla sbírka: "Podejte ruku dětem v Sierra Leone", kterou pořádal Jan Šibík, na které jsem se já a celá řada mých kamarádů - amatérských fotografů - podílela, když jsme se organizačně starali o sbírkové místo na Václavském náměstí. Byť všichni pomocníci i Honza Šibík dělali vše s nejlepším úmyslem a kasičky vybírali a do banky odnášeli k tomu určení státní úředníci - odhadem se mezi kasičkou a bankovním účtem nezanedbatelné procento peněz ztratilo.

Nikdy nezapomenu na Honzovu odpověď na naše utápění se v intoušském nihilismu, jak nic nemá smysl, a jak někdo může něco takového udělat: "A umíte těm dětem pomoci nějakým lepším způsobem?"

Druhým důvodem je mé rozhodnutí, že nemůžu prostě pomoci všem. Nejsem spasitel lidstva, rytíř na bílém koni, jež přichvátá ke každé nepravosti, aby spravedlnosti učinil zadost. A proto jsem se rozhodl, že se budu koncentrovat na jednu činnost, které budu důvěřovat a která mě samotného oslovuje.

Nakonec jsem si vybral Pomocné tlapky. Těm přispívám, ty sleduji a fandím jim. A hlavně jim věřím, že moje peníze jdou na konkrétní účel a že darované prostředky z 80% nepůjdou na odměny manažerů. Ostatním charitativním organizacím či sdružením fandím samozřejmě také a chci věřit, že peníze jdou tam, kam jejich dárci je posílali - ale nepřispívám jim.

Břitkou pointu tento příspěvek nemá. Snad bych jenom upozornil vyběrače charitativních příspěvků v metru či na jiných veřejných místech. Ne každý, kdo vám nepřispěje, je bezcitná svině, jež se ukájí myšlenkou, jak díky jeho nevšímavosti zase umře několik dětí hladem.

A vůbec to nezáleží na tom, jestli se ten který člověk v charitě angažuje, nebo ne. Každý člověk může dělat jenom to, co může udělat.

2 komentáře:

Borek řekl(a)...

Docela bych si přečetl i zbytek článku...

PCHe řekl(a)...

Článek jsem nakonec nechtěl publikovat, ale omylem jsem ho místo uložení publikoval. Ale když už se tak stalo, tak jsme ho dnes dopsal.